Vždycky jsem chtÄ›la, aby můj syn dÄ›lal nÄ›jaký sport, jenomže bohužel on žádného sportu nevydrží. Už jsme zkouÅ¡eli hokej a také tenis a volejbal. Ale bohužel nikdy se nic nezdaÅ™ilo k tomu, aby syn u toho vydržel. Syn byl takový opravdu hodnÄ› divoký a mnoho lidí mi také říkalo, že je rozmazlený, že prý vůbec nemá pevnou ruku. Proto i ve Å¡kolce nám Å™ekli, že on je takový opravdu zvláštní, že vůbec nedokáže nic dÄ›lat v kolektivu, a to vÄetnÄ› ani různých sportovních aktivit ve Å¡kolce. Tak jsme si Å™ekli, že půjdeme se synem k psychologovi. Byli jsme u dvou psychologů a u jednoho psychiatra a výsledek byl opravdu vÅ¡ude stejný.

Syn má atypický autismus, byli jsme s partnerem z toho opravdu hodně nešťastní, protože jsme chtěli synovi dát opravdu to nejlepší a hlavně jsme chtěli, aby dělal nějaký sport. Hlavně jsme chtěli fotbal, protože tady to jsme zkoušeli jako první, ale ten vůbec neuspěl, protože můj partner hrál fotbal a moc ho to baví. A sám partner říkal, že fotbal je opravdu perfektní věc, že si tam najde také různé kamarády a také syn bude mít sportovní využití. My totiž s partnerem dbáme o to, aby právě naše děti měly sportovní využití. Nyní jsem těhotná a jsem v šestým měsíci těhotenství.

Řekla jsem si, že nejlepší by bylo, kdybychom tÅ™eba se sportem zaÄali už od narození a Å™ekli jsme si s partnerem, že bysme pro naÅ¡e druhé dítÄ›, které jeÅ¡tÄ› není narozené, že bychom zkusili plavání. Já vlastnÄ› plavu skoro celý život, ne soutěžnÄ› ani nijak profesionálnÄ›, ale jenom tak pro radost a pro udržení své kondice. Nechci vůbec zahálet, takže sportuji, co mÄ› baví. A baví mÄ› plavání. Tak jsem si Å™ekla, že až porodím, že bych mohla chodit na plavání, kde jsou rodiÄe s dÄ›tmi. Tady u nás ve mÄ›stÄ› to je. A je to prý velice oblíbené. A co víc, tÅ™eba ho to bude bavit. TÅ™eba mé dítÄ› bude takové, že ho bude bavit sport, a když i jeÅ¡tÄ› bude k tomu plavat a bude umÄ›t plavat a bude ho to bavit, tak potom také může být opravdu veliký sportovec.