Bydlení je krásné, hlavně když se žije ve dvou. Nedokážu si představit, že bych bydlela někde v domě či bytě úplně sama. Tohle bych si prostě nedokázala představit, protože nejsem zvyklá žít sama a jsem zvyklá být někomu nablízku. Žití ve dvou je mnohem lepší než být úplně sama. Samota vůbec není dobrá, není hezká a mně se prostě nelíbí. Chci být pozitivní, proto si nedokážu představit, že bych nebydlela se svým přítelem, se kterým žiju už několik let. Popravdě se přiznám, že když jsem začala bydlet se svým přítelem, říkala jsem si, že spolu takovou dobu nevydržíme, ale vydrželo nám to, a to právě díky tomu, že společně bydlíme.

 

 

Pokud někdo žije s rodiči, myslím, že ten vztah nemusí s partnerem tak dlouho vydržet, jako když se rozhodnete osamostatnit. Je to velice krásné, když spolu sdílíte krásné věci, které každý den prožíváte, protože já to takhle s partnerem mám a hrozně to vnímám. Je to velice fajn, když máte v někom důvěru, někdo vám pomůže a najednou máte pocit, že jste jako v sedmém nebi. Samozřejmě chápu, že i rodiče vám pomohou, ale vždycky je nejlepší, až dospějete, se opravdu osamostatnit a jít bydlet se svou partnerkou či partnerem, protože to pro život uděláte to nejlepší, co pro sebe můžete udělat. Přinese vám to mnoho úspěchů, mnoho radosti a víc poznáte ten kontakt mezi sebou.

 

 

Mnohem více se vzájemně poznáte a nejspíš budete bydlet u rodičů. Samozřejmě je jasné, že se se svým partnerem či partnerkou můžete chvíli poznávat, ale jakmile spolu budete minimálně rok, je potřeba přemýšlet o budoucnosti a snažit se přijít na to, abyste se osamostatnili a změnili smysl života, protože věřte, že vám to hodně dá do života. Pokud budete stále bydlet se svou partnerkou či partnerem pod střechou rodičů, věřte, že to nemusí fungovat a nepoznáte se vůbec, protože jako kdybyste pořád poslouchali rodiče. Ale když se odstěhujete a budete bydlet sami s partnerem či partnerkou, najednou zjistíte, že to všechno stálo za to a že je to to nejlepší, co pro svůj život uděláte, a že je to správná cesta.